Můj milý deníčku,
s odstupem času jsem otevřel tvé stránky a rád bych s jejich obsahem seznámil i ostatní, kteří se nemohli zúčastnit letošního zimního soustředění ve dnech 28.2-2.3.2008.
Tato akce se odehrála za neúčasti tiskové velmoci, tudíž zůstává na mě, abych Vám sdělil některé zajímavé detaily.
Hotel Valmont ve Spojených vyškovských emirátech se stal na 4 dny sídlem našich fotbalistů, které čekalo náročné herní soustředění. Na něj odcestoval nekompletní kádr 15 fotbalistů, letenku odmítl Džus (rodinné důvody-kolaudace), Petr Chaloupka (pracovní vytížení) a Kuba.
Vládním speciálem se k nám přepravil kapitán Vojta až v sobotu ráno.
Čtvrtek 28.2.
Sraz byl naplánován na 10. hodinu, nicméně všichni borci se dostavili se značným předstihem. Jediným rébusem bylo nacpat všechny účastníky zájezdu do přistavených vozidel, když každý táhl aspoň 2 tašky plné oblečení a občerstvení….
Vyjížděli jsme podle plánu a kolem ½ 11 první vozidla zarolovala na parkoviště na Vyškovci.
Na konec února bylo počasí 1A – slunečno, teploměr ukazoval 3°C a vál slabý vítr.
Po rozdělení jedinců na 6 pokojů jsme zahájili soustředění obědem. Při něm nám trenéři odtajnili denní plán, z čehož bylo nejzajímavější volno od 20 hod.
První tréninková fáze proběhla odpoledne mezi ½ 4 – ½ 6 se zaměřením na rychlost a práci s míčem. K tomu jsme využili místní hřiště s umělou trávou. Tento prostor se nám stal domovem i pro následující fáze.
Po večeři, kdy se projevil apetit některých nenápadných borců, jsme si poklábosili o průběhu sezony a některých aspektech naší ne vždy pohledné hry.
Pak následoval volný program, který vydržel téměř až do rána. Vzhledem k pojetí soustředění – herní trénink – většina playerů zasedla ke stolům s kartami. Černého Petra měl ten večer Jirka Seča, kterého oškubal Jiřina o několik stokorun v pokeru. Chybným tahem se mohl jevit fakt, že v pozdních nočních hodinách tento stůl oškubal i našeho kuchaře – nicméně jeho výkon neměl klesající tendenci.
Po zavření baru se společnost rozešla na pokoj č. 2 kde se pokračovalo do časných ranních hodin.
Pátek 29.2.
Podmračená obloha dávala tušit změnu počasí, nicméně plán je plán….
A tak se všichni sešli znovu na hřišti v ½ 10 a zopakovali si dvouhodinové trápení těla. U některých jedinců už byly patrné stopy únavy, hlavně míč měl nezvyklý odskok a držet jej pod kontrolou….zkrátka problém.
Po obědě se rozhostil téměř nerušený klid, opuchlé nohy a tváře potřebovaly klid a tak většina usnula.
Odpoledne zesílil vítr, ale nic nás nemohlo odradit. Odpolední fáze kopírovala tu ranní, do těla se dostávala únava a z těla zkonzumované tekutiny.
Po lehké večeři padlo rozhodnutí – jdeme do Delfína!!! Kromě Seka, Lubky a Seči se vydali všichni. Již začátek byl dobrodružný – s příchodem večera padla mlha a cesta z Mikulčáku dolů trvala neobvykle dlouho. Nicméně po 20. hod. jsme byli všichni v bazénu.
Každý si užíval a regeneroval po svém, nicméně nevyhnuli jsme se incidentu. První jízda silné skupiny po tobogánu vyvolala menší vlnu tsunami při dojezdu (autor: Honza Ch.) a vzpříčení Jendy T. („já sem sa tam nejak přisál…“). Kouči naložili těla to teplého whirlpoolu, kde je krátce následovali i ostatní (akorát Peterka přišel dycky pozdě…).
Po hodinové osvěžení nás čekala opět cesta v husté mlze směrem k chatě, ale dojeli všichni beze škod. Kdo by čekal, že se náročný den podepíše na vytrvalosti hráčů, mýlil by se. Orgie v kartách (poďme hrát kopkíííí) a ředěný džus vydržely opět na 2. do rána….
Sobota 1.3.
Noční vichřice, déšť a mlha způsobili, že sobotní ráno patřilo k nejhorším. Nicméně povzbudivým impulsem byl příjezd Vojty, kterého přivezla vlastní manželka (dříve bývala Veselá).
Bohužel rozmary horského počasí nám nedovolily přejít na hřiště pokryté vodou.
Dopolední fáze se odehrávala tudíž na přilehlé cestě, kterýžto program naplňovaly běhy různé rychlosti a délek. O náročnosti přípravy svědčilo i to, že Ťapka zcela dobrovolně obětoval část své snídaně místní lesní fauně…. Vzhledem k nedobrému fyzickému stavu absentovali Seča a Honza Ch.
Vichřice Emma (tak ji nazvali meteorologové) natropila škody, nicméně pomohla rozehnat nízké mraky a mlhu, takže odpoledne místy svítilo i slunce (pohříchu hlavně na Slovensko..).
Odpoledne se šlo znovu na umělku, ale čas přípravy byl zkrácen na hoďku, abychom stihli televizní mač Chelsea – West Ham. Pěkný zápas; za 30 minut bylo 3:0 pro Chelsea a bylo po hře…
Nečekaná volnost se negativně podepsala na morálce drtivé většiny hráčů – slivovice tekla proudem a nálada byla výborná už před večeří. Během několika desítek minut zmizelo několik litrů slivovice, což mělo drtivý dopad na hosty pokoje č. 6 – Davča v kómatu, Seča spal od 7 a Petr J. svítil jak světlo na posledním vagonu.
K večeru se do baru nahrnulo několik domácích, mluvíce divným jazykem – slovensky?? Luboš ve snaze podpořit přeshraniční styk se pokusil pomoci jednomu zvlášť „přepracovanému“ domorodci, který předváděl svůj trik „jak se za každou cenu nezvednout ze země“, za což málem dostal přes držku. Nicméně tato rozmíška byl zažehnána poté co Luboš v této skupině identifikoval koňaře a dlouze diskutoval problematiku ovsa a podkovy.
Zbytek teamu pokračoval v krasojízdě, podporované střídavě kapalinami typu: pivo-vodka- slivovice. Následkem takové vražedné kombinace bylo několik skupinových pěveckých výkonů, před kterými bledla sláva Alexandrovců. Pochopení ale neměla do té doby obdivovaná obsluha baru, kterážto nečekaně uzavřela již před půlnocí.
Noc pokračovala v intencích dvou předešlých, nemá cenu se dále rozepisovat. Zástupci 4% menšiny na pokoji 2 se dobře bavili…Některé fotky nemohli být ani zveřejněny.
Neděle 2.3.
Snídaně dávala tušit, co se dělo několik hodin zpátky. Zdálo se, že v nočních hodinách probíhal praktický kurz svářečů, neboť spousta párů očí byla lemována červenými kruhy, charakteristickými pro práci s plamenem bez kukly. Napovídal by tomu i fakt, že někteří odmítali pozřít stravu s odkazem na bolesti v hrdle (že Jiřino?).
Nicméně, ke cti přítomných, všichni se sešli na hřišti před závěrečným výkopem. Pardon, Tom měl zdržení, neboť nebylo v silách uklidit pokoj č.2 během cca. 2 hodin…….
Závěrečný fotbálek odpovídal herně průběhu noci, např. Lubka měl problémy s periferním i obvyklým viděním, většina hráčů míč neviděla nebo nechtěla vidět. Pouze slávistický veterán, Vláďa Šmicer, měl přehled a stál permanentně max. 10m od soupeřovy brány. Je třeba jej však pochválit za precizně zakopávané standardy.
Všichni toužebně vyhlíželi čas ukončení, který nastal v ½ 12. Po obídku, který zvládli snad všichni, nastal čas balení a loučení.
Shrnuto a podtrženo - shodli jsme se, že to zase zopakujem!!!!!!